Termoplasticita označuje vlastnost materiálu podléhat toku a deformaci při zahřátí, přičemž si po ochlazení zachovává specifický tvar. Většina lineárních polymerů vykazuje termoplasticitu a lze je snadno zpracovat tvářecími technikami, jako je vytlačování, vstřikování nebo vyfukování. Ve specifickém teplotním rozmezí mají lineární nebo rozvětvené polymery tuto charakteristickou schopnost opakovaně měknout po zahřátí a tvrdnout po ochlazení. V každodenním životě jsou předměty jako plastové tašky a plastové věšáky na šaty příkladem termoplastičnosti; v důsledku toho mohou být utěsněny, spojeny nebo podrobeny podobným operacím roztavením zahřátím.
Protějškem k termoplastičnosti je *termosetování*- vlastnost charakterizovaná neschopností měknout nebo podléhat opakovanému přetváření při zahřívání a také nerozpustností v rozpouštědlech. Síťové polymery typicky vykazují tuto vlastnost. Plasty s touto charakteristikou se označují jako termosetové plasty.
Termosetové plasty jsou materiály, které měknou a tečou během počátečního zahřívacího cyklu; jakmile se však zahřejí na určitou teplotu, podstoupí chemickou reakci-konkrétně, křížové{1}}síťování a vytvrzení-, která způsobí jejich trvalé vytvrzení. Tato transformace je nevratná; poté následný ohřev nezpůsobí jejich změknutí nebo opětovné roztékání. Je to právě tato vlastnost, která usnadňuje jejich lisovací proces: díky využití toku plastu indukovaného během počáteční fáze ohřevu materiál vyplní dutinu formy pod tlakem a následně vytvrdí do podoby hotového výrobku specifického tvaru a rozměru. Před vytvrzením pryskyřice používané v termosetových plastech typicky existují jako lineární nebo rozvětvené molekulární řetězce; po vytvrzení se však mezi těmito řetězci vytvoří chemické vazby a vytvoří trojrozměrnou síťovou strukturu. Tato struktura činí materiál nejen neschopným přetavení, ale také nerozpustným v rozpouštědlech. Termosetové plasty se primárně používají v aplikacích vyžadujících tepelnou izolaci, odolnost proti opotřebení, elektrickou izolaci a vysokou-odolnost vůči napětí{10}}, zejména v náročných provozních prostředích. Mezi nejběžnější příklady jejich použití patří rukojeti varných woků a různé vysokonapěťové a nízkonapěťové elektrické součástky.
Mezi běžné druhy termosetových plastů patří fenolové pryskyřice, močovino{0}}formaldehydové pryskyřice, melaminové pryskyřice, nenasycené polyesterové pryskyřice, epoxidové pryskyřice, silikonové pryskyřice a polyuretany.
